Trestní odpovědnost právnických osob, Kapitola 6

31.07.2017

Trestní řízení proti právnickým osobám

Jak bylo uvedeno již v úvodu článku, zákon o trestní odpovědnosti je předpisem nejen hmotněprávním, ale rovněž předpisem procesněprávním. V řadě ustanovení tak upravuje odchylky od trestního řádu, který je základním trestněprávním procesním předpisem. Nestanoví-li tedy zákon o trestní odpovědnosti právnické osoby jinak a dovoluje-li to povaha právnické osoby, použije se na řízení proti právnické osobě trestní řád. Na tomto místě tedy pojednáme o některých odchylkách a zvláštnostech řízení vedeného proti právnické osobě.

Vztah k řízení o správním deliktu

Jeden z velmi pádných argumentů zavedení trestní odpovědnosti právnických osob souvisí právě se správním řízením. Jak známo, právnické osoby byly i před zavedením jejich trestní odpovědnosti odpovědné za spáchání správního deliktu. Na jedné straně tedy bylo možné, a je tomu tak i nadále, uložit v rámci správního řízení právnické osobě i stamilionové pokuty za spáchání některých správních deliktů.

Na druhé straně však vidíme mnohem slabší záruky spravedlivého procesu v rámci správního řízení a rovněž chybějící procesní předpis, který by upravil průběh správního řízení o správním deliktu odlišně od obecného režimu podle správního řádu.

Vzhledem k tomu, že mohou nastat situace, kdy není na první pohled jasné, zda lze protiprávní jednání označit za správní delikt či za trestný čin. S ohledem na velmi důležitou právní zásadu "ne bis in idem" (tedy ne dvakrát o témže), řešil v původním znění zákon o trestní odpovědnosti právnických osob prostřednictvím ust. § 28 ZoTOPO tyto případné kolize. Ustanovení § 28 však bylo s účinností od 1. 7. 2017 zcela zrušeno, a to v souvislosti s přijetím zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích.

Společné řízení

Shora jsme již probrali otázku vztahu trestní odpovědnosti fyzických a právnických osob se závěrem, že jde o vztah souběžné a nezávislé trestní odpovědnosti. Také v procesní rovině je na tuto zásadu pamatováno v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob.

Základním pravidlem je tu společné řízení vedené proti právnické a fyzické osobě, jejichž trestné činy spolu souvisejí. To je zpravidla nanejvýš praktické, neboť v opačném případě by bylo nutné provádět řadu úkonů a dokazování zdvojeně. Tento postup však nemusí aplikovat, a tedy vyloučit věc k samostatnému řízení, brání-li společnému projednání důležité důvody. Takovým důvodem mohou být například hrozící průtahy v řízení.

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob na tom místě opět zdůrazňuje, že trestní odpovědnost fyzické a právnické osoby je třeba zkoumat samostatně, neboť jsou uplatňovány nezávisle. V řízení tak může dojít k situaci, kdy je fyzická osoba odsouzena za trestný čin, avšak právnická osoba je obžaloby zproštěna, neboť se jí například podaří prokázat, že podnikla veškerá opatření, která po ní lze požadovat, aby spáchání trestného činu zamezila.

Opačně může nastat i situace, při které je právnická osoba odsouzena, neboť je bez důvodných pochybností prokázáno, že se jednání dopustila osoba, jejíž jednání se právnické osobě přičítá, ovšem konkrétní fyzické osobě se toto jednání v řízení nepodaří najisto prokázat.

Co se pak týče výslechu a závěrečné řeči v řízení před soudem, platí, že nejprve je vyslýchán zástupce právnické osoby a až poté fyzická osoba, nejprve přednáší závěrečnou řeč obhájce právnické osoby, poté zástupce právnické osoby, následně obhájce fyzické osoby a nakonec sama osoba fyzická. Při přednesu posledního slova je pak pořadí obdobné, tedy nejprve přednese poslední slovo zástupce právnické osoby a po něm fyzická osoba.