Trestní odpovědnost právnických osob, Kapitola 5

31.07.2017

Druhy trestů a ochranných opatření, které lze uložit právnické osobě

Ačkoliv má právní nauka vůči použití termínu trest v případě sankcionování právnických osob výhrady a preferuje spíše užívání termínu sankce, jež není spojena s individuální vinou pachatele, zákonodárce si tímto rozlišením hlavu nelámal. Zákonným termínem je tedy pojem trest, a s ohledem na to bude přistupováno i k této části článku.

Vedle trestů lze však právnickým osobám, obdobně jako osobám fyzickým, ukládat ochranná opatření. Z povahy právnické osoby však vyplývá, že jim nelze uložit ochranné opatření ochranného léčení, zabezpečovací detence ani ochranné výchovy ukládané mladistvým. Soudu tak k uložení zbývá jediné ochranné opatření, které tuzemské trestní právo vedle zmíněných zná, a tím je zabrání věci.

Zrušení právnické osoby

Trest smrti byl u nás zrušen v roce 1990. S trochou nadsázky lze však říci, že pro právnické osoby byl tento trest zákonem o trestní odpovědnosti právnický osob opět zaveden. Trest zrušení právnické osoby je nepřísnějším trestem, který lze právnické osobě uložit. Pro to, aby mohl být tento trest uložen:

  • a) musí činnost právnické osoby zcela nebo převážně spočívat v páchání trestné činnosti,
  • b) musí mít sídlo v České republice a
  • c) nesmí to vylučovat povaha právnické osoby.

První kritérium patrně netřeba dlouze rozvádět. V tomto směru se spíše nabízí otázka, zda by nebylo účelnější zohlednit rovněž závažnost spáchaného trestného činu. Požadavek sídla v České republice je logický, neboť pokud by právnická osoba neměla sídlo v České republice, nebylo by možné na této osobě uložený trest vykonat. Komplikovanější je otázka posouzení, kdy uložení tohoto trestu vylučuje povaha právnické osoby.

Uložení tohoto trestu nebude bezesporu možné u právnických osob založených zákonem, kterých je poměrně značné množství. Tyto právnické osoby lze totiž zrušit zase jedině zákonem. Uložit tento trest rovněž nejde územně samosprávnímu celku, tedy obci či kraji. Patrně nebude možné zrušit pro jejich povahu také právnické osoby působící jako přirozené monopoly v určitých síťových odvětvích (distribuce elektřiny či plynu).

Ještě spornější je posouzení, zda lze zrušit právnické osoby založené za účelem uplatňování některých ústavně garantovaných práv (církve a náboženské společnosti, politické strany a politická hnutí, atp.). V jejich případě to povaha patrně vylučovat nebude. Při ukládání tohoto trestu je pak patrně nejvíce nutno zohlednit, jaký dopad bude mít uložení trestu na třetí osoby.

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob rovněž stanoví, že trest zrušení právnické osoby, která je bankou, pojišťovnou, penzijním fondem apod., je možné uložit až po vyjádření České národní banky o možnostech a důsledcích takového trestu. Obdobně je tomu v případě, že má být zrušena komoditní burza.

Pak je možné uložit takové právnické osobě trest zrušení až po vyjádření příslušného orgánu státní správy, který uděluje státní povolení k provozování burzy podle jiného právního předpisu. Takovým orgánem bude zpravidla Ministerstvo průmyslu a obchodu nebo Ministerstvo zemědělství.

Právní mocí rozhodnutí, kterým se ukládá trest zrušení právnické osoby, právnická osoba vstupuje do likvidace, během které dojde k vypořádání majetku zrušené právnické osoby. Likvidace je pak prováděna podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, přičemž odchylně od obecné úpravy bude nakládáno s majetkem, u nějž to vyplývá z jeho povahy (drogy, zbraně či padělané peníze), a s majetkem, který je například výnosem z trestné činnosti.

Propadnutí majetku

Stejně jako osobě fyzické osobě lze i právnické osobě uložit trest propadnutí majetku. Soud přitom může uložit trest propadnutí celého majetku nebo jeho části. Jelikož jde o nejpřísnější majetkový trest, který lze právnické osobě uložit, může soud uložit tento trest jedině:

  • a) odsuzuje-li soud právnickou osobu za zvlášť závažný zločin, kterým pro sebe nebo jiného získala nebo se snažila získat majetkový prospěch, anebo
  • b) pouze v případě, že trestní zákoník uložení tohoto trestu za spáchaný zločin dovoluje.

Má-li být trest propadnutí majetku uložen bance, pojišťovně, penzijnímu fondu apod., musí si soud vyžádat vyjádření banky obdobně jako je tomu u trestu zrušení právnické osoby. Výčet subjektů je však pro případ trestu propadnutí majetku širší, neboť jej lze uložit i právnickým osobám, které nemají sídlo v České republice.

Peněžitý trest

Dalším majetkovým trestem, který zákon o trestní odpovědnosti právnických osob jmenuje, je peněžitý trest. Ten je označován za univerzální trest, neboť jej lze uložit, za kterýkoliv trestný čin, za nějž je právnická osoba trestně odpovědná. Lze jej tak uložit za přečiny, zločiny i zvlášť závažné činy bez ohledu na to, zda jsou spáchány úmyslně nebo z nedbalosti.

Na rozdíl o trestu propadnutí majetku, je výměra tohoto trestu vyjádřena vždy v penězích, a to počtem a výší denních sazeb. Rozsah trestních sazeb nalezneme v § 18 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, který stanoví, že denní sazba činí nejméně 1 000 Kč a nejvíce 2 000 000 Kč, přičemž soud zohlední majetkové poměry právnické osoby.

Jde-li o počet denních sazeb, je nutno použít podpůrně trestní zákoník, který v § 68 stanoví, že lze uložit nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb. Nejvýše lze tedy právnické osobě uložit trest ve výši 1,45 mld. Kč. To je o poznání více, než je tomu u osob fyzických, u kterých činí maximální výměra trestu 730 denních sazeb o výši 50 000 Kč, tedy celkem 36,5 mil. Kč.

Zákon o trestní odpovědnosti přitom výslovně zdůrazňuje, že uložení peněžitého trestu nesmí být na újmu práv poškozených. Obdobně jako u trestu propadnutí majetku, ukládá zákon o trestní odpovědnosti právnických osob soudu povinnost přihlédnout k vyjádření České národní banky, má-li být trest uložen bance, pojišťovně, penzijnímu fondu, atp.