Trestní odpovědnost právnických osob, Kapitola 4

31.07.2017

Vztah trestní odpovědnosti osob právnických a osob fyzických

Ačkoliv jsou tedy od 1. 1. 2012 právnické osoby trestně odpovědné, vždy jejich trestnost vyplývá z protiprávního jednání konkrétní fyzické osoby. Právnická osoba totiž jako fiktivní subjekt sama nejedná, jednají za ni od ní odlišné fyzické osoby, jejichž jednání se za určitých, shora uvedených podmínek, právnické osobě přičte.

Z toho však nelze vyvodit závěr, že trestní odpovědnost této konkrétní fyzické osoby přičítáním právnické osobě zanikne. Je tomu právě naopak. Tato zásada, vyjádřená v § 9 odst. 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, je právní naukou označována jako zásada souběžné nezávislé trestní odpovědnosti osob fyzických a právnických.

Zmíněné ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob velmi návodně uvádí, že trestní odpovědnost právnické osoby není dotčena trestní odpovědností osob fyzických. Za konkrétní trestné jednání tedy může být odsouzena jak pachatel-fyzická osoba, tak současně i pachatel-právnická osoba, které se toto jednání přičítá. Tato skutečnost má pak dopady i v rovině trestního práva procesního, o čemž pojednává závěrečná část tohoto článku. Toliko k vysvětlení souběžnosti trestní odpovědnosti fyzických a právnických osob.

Nezávislost trestní odpovědnosti fyzických a právnických osob se pak projevuje v případech, kdy je trestní odpovědnost fyzické osoby vyloučena, zanikne či se nepodaří zjistit, která konkrétní fyzická osoba čin spáchala. Může jít kupříkladu o situace, kdy byla fyzická osoba během jednání nepříčetná či v průběhu trestního řízení zemře.

Takové skutečnosti nemají za následek zánik trestní odpovědnosti právnické osoby. To je řešení velmi praktické, neboť umožňuje potrestat právnickou osobu i v případě, že je bez důvodných pochybností zřejmé, že jí lze trestné jednání přičítat, ale například se nepodaří prokázat, který konkrétní zaměstnanec se jednání dopustil.

Přechod trestní odpovědnosti na právního nástupce

Se zavedením trestní odpovědnosti právnických osob dochází k prolomení další ze zásad trestního práva, a to konkrétní zásady, že trestní odpovědnost nepřechází na právního nástupce. To i nadále platí pro trestní odpovědnost fyzických osob, ale ne tak pro trestní odpovědnost právnických osob. K tomu zákonodárce v § 10 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob uvádí, že trestní odpovědnost právnické osoby přechází na všechny její právní nástupce.

Taková situace může nastat například při postupu podle zákona o přeměnách, tedy kupříkladu při fúzích či rozděleních. Tato zákonná úprava tedy neumožnuje, aby se právnické osoby vyvázaly z trestní odpovědnosti například fúzí splynutím, kdy původní právnické osoby zaniknou a zároveň vznikne jiný nový subjekt. Trestní odpovědnost těchto splynuvších právnických osob zkrátka přejde na nově vzniklý subjekt.

Zákonodárce rovněž počítal s případy, kdy má trestní odpovědnost přejít na více právních nástupců, což bude časté při rozdělení rozštěpením či odštěpením podle zákona o přeměnách. Soud pak má přihlédnout při rozhodování o druhu a výměře trestu nebo ochranného opatření i k tomu, v jakém rozsahu na každý ze subjektů přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného trestného činu, případně i k tomu, v jakém rozsahu kterýkoli ze subjektů pokračuje v činnosti, v souvislosti s níž byl spáchán trestný čin.

Dodejme ještě, že trestní odpovědnost přechází skutečně na všechny právní nástupce. Nic na tom nemění ani další přeměny podle zákona o přeměnách. To může jistě vyvolávat opodstatněné obavy u zástupců nástupnických právnických osob.

Obecné zásady sankcionování právnických osob

Obsahem trestní odpovědnosti je na straně jedné právo státu uložit pachateli trestného činu trestní sankci a na straně druhé povinnost pachatele výkon této sankce strpět. V tomto směru se odpovědnost fyzických a právnických osob neliší. Je však nutno vnímat odlišnosti v tom, jak a na koho trestní sankce dopadá. V případě fyzických osob se silně projevuje zásada personality trestní sankce, podle které má trest co nejméně působit na okolí pachatele (například na jeho rodinné příslušníky). Toho však mnohdy nelze dosáhnout při sankcionování právnických osob.

Tak například peněžitý trest uložený právnické osobě může značnou měrou dopadnout nejen na sankcionovanou právnickou osobu, ale také na její zaměstnance, věřitele, ale rovněž třeba na drobné akcionáře, kteří měli minimální možnost zabránit trestněprávnímu jednání přičítanému právnické osobě. Tato výhrada je často zmiňována naukou jako argument proti zavedené trestní odpovědnosti právnických osob, která tímto přináší do trestního práva principy kolektivní viny.

Na druhou stranu je třeba říci, že si byl zákonodárce této skutečnosti vědom, a proto soudu uložit povinnost i tyto skutečnosti při ukládání sankcí zohledňovat. Tím však rozhodně nejsou zákonná pravidla pro stanovení druhu a výměry trestu vyčerpána. Soud tak při stanovení druhu a výměry trestu musí dále zohlednit následující skutečnosti.