Trestní odpovědnost právnických osob, Kapitola 2

31.07.2017

Působnost zákona o trestní odpovědnosti právnických osob

Podobně jako trestní zákoník i zákon o trestní odpovědnosti právnických osob upravuje v několika úvodních ustanoveních problematiku působnosti tuzemských trestních předpisů. Působností zákona o trestní odpovědnosti právnických osob přitom myslíme okruh protiprávních jednání postižitelných na základě tuzemského trestního práva. Rozlišujeme přitom působnost časovou, místní, osobní a věcnou.

Časová působnost

V zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob bychom úpravu časové působnosti hledali marně. Za takové situace tak přichází na řadu úprava obsažená v trestním zákoníku s jeho obecnou, podpůrně použitelnou právní úpravou. V trestním zákoníku je přitom časová působnost upravena hned v § 1 až 3. V prvé řadě zde najdeme jednu z nejdůležitějších zásad trestního práva, tedy zásadu zákazu retroaktivity v neprospěch pachatele, která stanoví, že čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán.

Pozdějšího zákona lze však použít v případě, že je to pro pachatele příznivější. Je přitom povinností soudu zkoumat příznivost té které právní úpravy v celé její šíři, tedy nejen s ohledem na trestní sazbu stanovenou u konkrétní skutkové podstaty trestného činu, ale dále například okolnosti vylučující protiprávnost, podmínky pro mimořádné snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby, atp.

O důležitosti zásady zákazu retroaktivity v neprospěch pachatele, jež je rovněž ústavní zásadou vyjádřenou v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, svědčí i fakt, že je zákonodárcem vyjádřena hned v prvním paragrafu trestního zákoníku. Je ovšem nutnost zmínit, že tato zásada se uplatní pouze v trestním právu hmotném a nikoliv v trestním právu procesním.

Modifikována je rovněž, jde-li o druhy trestů, které lze pachateli za trestný čin uložit. V tomto směru trestní zákoník stanoví, že uložit lze jen takový druh trest, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. Konkrétní sazba trestu se však bude řídit zákonem pro pachatele nejpříznivějším.

S ohledem na shora uvedené k časové působnosti a rovněž s ohledem na fakt, že zákona o trestní odpovědnosti právnických osob nabyl účinnosti 1. ledna 2012, jistě pozornější čtenář dovodí, že není možné potrestat právnickou osobu za trestný čin spáchaný před tímto datem. To však nevylučuje možnost postihnout konkrétní fyzickou osobu, jejíž čin by se jinak přičítal i právnické osobě (o možnostech souběhu trestní odpovědnosti fyzických a právnických osob bude pojednáno dále). Na tomto místě ještě uveďme výtku vůči zákonodárci týkající se délky legisvakanční doby, tedy doby mezi platností zákona, která nastává dnem publikace zákona ve Sbírce zákonů, a účinností zákona.

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob byl totiž publikován ve Sbírce zákonů až 22. prosince 2011. Doba, během které se tedy mohli všichni příjemci norem v novém zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob obsažených s těmito normami seznámit - než se pro ně staly závaznými - byla tedy s ohledem na zásadnost a rozsah změn značně nedostatečná.

Místní působnost

Na rozdíl od působnosti časové nalezneme v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob speciální úpravu místní působnosti. Ta je, obdobně jako v trestním zákoníku, postavena na zásadách teritoriality, personality a univerzality.

Zásada teritoriality

Základem místní působnosti je zásada teritoriality (§ 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob). Ta stanoví, že podle tuzemského práva se posuzuje trestnost činu spáchaného na území České republiky právnickou osobou, která má sídlo v České republice nebo má na území České republiky umístěn podnik nebo organizační složku, anebo zde alespoň vykonává svoji činnost nebo zde má svůj majetek. Zákon pak dále stanoví, že za trestný čin se považuje čin spáchaný na území České republiky, dopustila-li se právnická osoba jednání

  • a) zcela nebo zčásti na území České republiky, i když porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nastalo nebo mělo nastat zcela nebo zčásti v cizině, nebo
  • b) v cizině, pokud porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nastalo nebo mělo, byť i jen zčásti, nastat na území České republiky.